Cesta je cíl..
Začátek roku, čas předsevzetí a rekapitulování roku předešlého.
Jsem zvyklá rekapitulovat postupně a tím si tím ušetřím tu nálož případné nespokojenosti právě na čas začátku roku.
Ten vnímám jako nový nepopsaný list a už se těším, co na něj napíšu.
Proč? Protože se chci dívat pořád dopředu a měnit jen to, co změnit lze.
To, co už uplynulo nás může poučit ale není dobré se k tomu upínat nebo to hodně řešit.
Chyby děláme občas všichni a jestli něco nesnáším, tak je to rozebírání co by, kdyby. Co se stalo, odestát se nemůže.
/Záměrně vynechávám to, že jsme vystaveni riziku manipulace a zdeptání po psychické i ekonomické stránce. To je téma, které i mě okamžitě začerní mysl./
Loňský rok byl jedna obrovská lekce jak žít v přítomnosti. Zní to tak banálně a učíme se to obvykle celý život.
Umět si vychutnat kouzlo přítomného okamžiku. Hmm, hodně těžké. Rok 2020 nás k tomu přiměl razdva.
Je to jeden z mála benefitů, které můžeme využít ve vlastní prospěch. Byli jsme až moc zvyklí všechno řídit, na všechno nalézt teď hned rychlé řešení. Teď se učíme nechat věci volně plynout.
To, že jsme přišli o svoje komfortní zóny, by nás ve výsledku mělo také posílit. Je ale třeba hledat si nové aktivity a nenechat
se vyhořet.
Měli bychom pracovat na disciplíně, koncentraci, trpělivosti. Pěstovat si vlastní sebedůvěru a determinaci. Nedegenerovat.
Nepřestat se na něco těšit a věřit tomu, že lepší časy přijdou.
Hledejme cesty, jak si vnést do života víc radosti a všechno půjde líp.
Znovu je tu moje paralela s běháním: když běžím, je dobře vědět kam ale neupínat se jen k cíli ale i k dílčím záchytným bodům. Tak to mnohem lépe utíká a přináší to radost z malých pokroků.
Neměli bysme se moc otáčet, zdržuje to a uplynulý čas nechytíme.
Zrovna tak se nemůžete dívat přímo pod nohy – mohli byste se přerazit vzápětí o nějakou nerovnost v běhu i v životě.
Poučení z toho? Velké cíle ANO , jen je zdolávat postupně a vytrvale.
Neočekávat, že se něco stane samo, prostě začít a postupně to posouvat dál a dál.
Cíl je obrovská motivace ale když po cestě zjistíme, že vlastně směřujeme trochu jinam, může to být velmi obohacující.
Naučit se, že ten správný moment na to, něco dokázat, je právě TEĎ!
A proč to píšu? Abych si to zas a znovu připomněla 🙂
Eva SIL
