Kouzlo rituálu..

Kouzlo rituálu..

Tak jak to zvládáte? To, co teď prožíváme by asi nikoho ještě před pár měsíci nenapadlo..
Bohužel je to realita a nějak to dopadne bez ohledu na to, jestli se z toho budeme každý den hroutit..
Je to ale sakra těžké.. Koho by nenapadaly myšlenky plné obav všeho druhu..
Katastrofické zprávy se na nás hrnou ze všech stran, těžko se tomu dá ubránit..
Zrovna tak množství konspiračních teorií..
A k tomu děti nechodí do školy, manželé mají home office, jak jsme doma, nestačíme vařit a péct,
restaurace zavřené, fitka a sportovní vyžití nefunguje, kultura veškerá žádná, no, pěkný nápor na nervy..
Sice všechno můžeme dělat on-line ale ruku na srdce: není to úplně ono a hlavně z věčného zírání do počítače by nám hráblo brzy také..
Co s tím? My, co pracujeme z domova dlouhodobě, máme jistou výhodu.. Už víme, že se musí nastavit nějaký řád, prostřídat práci s pohybem, naplánovat si, co budeme jíst a najít si i čas na odpočinek..

Všichni známe, jak nás stále se opakující činnosti mohou na jednu stranu uklidňovat a dodávat nám pocit zázemí a na druhou stranu jsou velmi ubíjející a nudné.. Stereotyp je potvora..

Co s tím? Jsem kreativní člověk, nerada chodím třeba stejnou cestou a potřebuji malé změny a vykročení právě ze stereotypu.. Třeba tím, že nepracuji pořád u jednoho stolu, střídám místa a práci si dělím tak, abych tu intelektuální proložila prací fyzickou.. Moje profese je naštěstí i o práci rukama a já to miluju..
Tudíž ta rovnováha přichází přirozeně..
Když to máte jinak, proložte si práci nebo jinou činnost rituály..

Rituál může být něco, co nás drží ve formě.. Úplně obyčejné činnosti..
Rituál ranní kávy, odpoledního čtení knihy, když jsme zavření doma v dobrovolném lockdownu, udělejme si rituál třeba z úklidu šuplíků, knihoven.. Každý den třeba půl hodiny, tak aby nás to bavilo a za týden je vidět výsledek.. Zahrajte si karty, nebo člověče nezlob se, cokoli, co jste dlouho nedělali.. Projděte se nebo proběhněte venku v přírodě..
Něco se učte, co já vím, stojku nebo si promyslete, jak se chcete vzdělávat až tahle divnodoba pomine..

Slýchám kolem sebe, jak se lidi doma hroutí a nevědí co mají dělat.. Řekla bych, že je to o tom, jak se k tomu postavíme.. Buď si můžeme stěžovat a trápit se nebo to můžeme využít jako terapii..

Nejsem stále jen pozitivní, nemyslete si, taky jsem jen člověk ale už trochu umím prožívat kouzlo okamžiku.. Žiju tady a teď, vnímám, plynu, přemýšlím.. Letošní rok mi dal zabrat,v době covidové mi odcházela maminka v zařízení, kde virus řádil a zabíjel.. Před sebou mám řadu rozhodnutí ale už vím, že nežijeme nanečisto a že jsou chvíle, kdy nás život a okolnosti unášejí do neznáma.. Proto jsem alergická na lidi, kteří jsou schopni svolávat shromáždění davů a jejich hrdinství se projevuje nenošením roušky..

Odpočívejte.. Mějte se rádi.. Buďte spolu v rodinách.. Ostatní sociální kontakty si doufám vynahradíme bohatě ale vaši nejbližší jsou nejvíc.. Úplně nejvíc.. Jedno kde, ale spolu..

Eva SIL