Někdy mám zvláštní nápady… Jako v neděli 30.9.2012, takhle po obědě…
Že se přidám s 30ti dennímu challengi, našeho studia Bikram Yoga Prague, který začíná zítra…
Dávám to na Facebook a už není úniku
Žádné konkrétní cíle nemám, chci podpořit studenty a zase to zkusit po více než roce…
Pondělí, 1.10. jdeme na to !
Lekce 15:30 s Uršou… Je nás kolem 25 celkem…
3.10. Učím na Pankráci v 16:00 a chystám se na lekci v 18:00 jít cvičit… V letu kouknu na mobil.. Nepřijaté hovory a sms
od manžela… Jeho matka je po mrtvici… Co dělat? Jsem tam něco platná? Jít cvičit je to poslední na co mám náladu… Přesvědčuje mě, ať jdu…. Tak jdu…Stejně celou lekci na ni musím myslet… V hlavě mám všechno jiné než jógu..
Spěchám domů…
Zvykáme se na představu, že Zdena zůstane minimálně ochrnutá…. Že se asi už nevrátí domů… Jde si na to zvyknout???
Stav se horší, v pátek se s ní v podstatě loučíme, v sobotu ráno umírá…
Zůstat doma? A komu to pomůže? Rozcházíme se za povinnostmi a já jedu cvičit na Tamaru..
Další týden zařizování těch smutných povinností spojených s odchodem člověka… Odbíhám od toho učit a cvičit… Znovu si vědomuji , jak mi to pomáhá vyčistit hlavu a vybít se v tom pozitivním slova smyslu…
Mezi tím se valí práce v SILUET YOGA WEAR… Finišujeme se zbožím na veletrh do Londýna, objednávky, dílna nestíhá… Je to hlavně o logistice a plánování…
„Když můžeš, tak musíš“, že Christiane ? Takže plánuju a stíhám i nemožné… Věci odeslané a šťastně doručené na místě.. Ufff…. Jdu se zrelaxovat na jógu…
Narychlo připravujeme přehlídku v SaSaZu… Učím, cvičím, pohybuji se prakticky jen mezi domovem, dílnou a oběma studii..
Jak to mám ve svém mottu?? Nic není nemožné?? OK, tak jo….
19.10. přehlídka… Úžasní přátelé jogíni ze studia, super atmosféra, oba moji chlapi, jooo, dali jsme to dobře, líbilo se to a úspěch zahřál u srdce…zpropagovali jsme Bikram yogu, dobře my
🙂 ..dloouhá noc ….
20.10. Dnes je to 6 let co jsem poprvé vstoupila do studia… Je to možný?? Joo, je…
Oslavuju to lekcí s úžasnou Markétkou, to je přímo balzám na duši i tělo…
Bilancuji….856 odcvičených a 265 odučených lekcí.. 4 šampionáty…
Co mi jóga dala?? Kondici, super lidi, nová přátelství, zkušenosti, možnost si dokázat něco, v co jsem už dávno nedoufala, nadhled, sílu, rovnováhu, novou práci, směr jak pokračovat ve své původní návrhářské práci, cestování… Hodně by toho bylo… Ale nejdůležitější věc, že jsem našla odvahu posunout se v životě jiným směrem, neustrnout ve stereotypu a opustit sice fungující ale vlastně už únavnou profesní cestu.. Doporučuji!! A zase jsme u toho…“never to late, never to old, never to sick“… atd.. Zase má Bikram pravdu
Co mi vzala? Čas.. Spoustu času ale smysluplně prožitého a to, co jsem chtěla a potřebovala, jsem stejně stihla..
Další týden… Práce, jóga… Ne, že by mě tělo nebolelo… Ale za ten pocit to stojí…
Hecujeme se s dalšími účastníky navzájem, sdělujeme si dojmy.. Máme jen pozitivní…
A blížíme se do finále… Slibuji účastníkům dort na poslední den
Den 30!!! Joo, dali jsme to! Čokoládový dort za odměnu, mňam!!
16 statečných ve finále!
Losujeme šťastného výherce měsíčního předplatného…
..and the winner is: Petra Beaver !!
Co dělám 31.10.? Co myslíte?? Učím a cvičím pro změnu…
A další bleskový nápad… Mám ráda výzvy a tak od 1.11. se připojuji k listopadovému mezinárodnímu challengi s Yoga Teacher Journalem, společně s naší Mishou, aby v tom nebyla sama..
Everyone/everywhere po celém světě, takže v tom zase nejsme samy !!
A hned první týden je toho až nad hlavu…
7.11. den studia Bikram Yoga Prague v Obchodním centru Arkády, takže abych všechno stihla, den předtím cvičím 2x, abych další den zvládla odučit ukázkové lekce v Arkádách a ještě dvě lekce ve studiu… Účes sice nedrží ale hlas naštěstí ano ..
Nestíhám se ani zastavit… Ale já to tak vlastně miluju .. Tak to má být…
Pracuji na nové puntíkaté „Pin up girl“ kolekci, nápadů mám spoustu, že se musím brzdit trochu…
Fotíme puntíky s Lucinkou a Martinem ve studiu, nemůžu se dočkat až uvidím výsledek!!
Přiznávám, že mnohem míň vařím a peču a pečuji o domácnost… Ale taky žijeme, je to dobrý!!
A svoje Karlíky jsem o dort ke svátku taky neošidila ..
Halloween party ve studiu, no vymaškařili jsme se pěkně všichni !!
Prima večer, odjíždím v rozumný čas aby mě to zítra nezabilo ..
Nezabilo…. A v neděli nanovo s naší Terezou…
Připravuji výrobu na další týden, co dřív a co potom??
Novinka dne, už se prodáváme i přimo v Anglii… www.letyourbodybreathe.com … Very good!
Pondělí, den 50. Po odučené lekci v 18:00 se skoro 50 lidmi a několika začátečníky jdu cvičit ve 20:00 s Tamarou a byl to teda pěknej masakr!
Začíná to být docela těžký. Únava přece jen. Přispívá k tomu i ta nechutná inverze venku.
Pracuji na rozšíření výroby do další dílny. To sebou nese tolik organizačních maličkostí které mě ale v důsledku zaměstnávají na 100%! O to víc musím plánovat a mít v záloze náhradní scénář jak to všechno naplánovat.
Spím čím dál tím míň abych všechno stihla. Že by to bylo tolika udělanýma želvama, že mi to stačí?? 🙂
Každý den odcházejí objednávky do celého světa a to je taková satisfakce za tu všechnu práci, že mi to vyloženou energii bohatě vrací zpátky. Potom zapomínám, že se nemůžu chvílemi ohnout, jak mě bolí spodní záda nebo že mě zase zlobí achillovka.
Cvičím většinou po své odučené lekci, automaticky si stoupám na podložku a většinou nejpozději v halfmoonu zjišťuju, že teda netuším, jak mám zvládnout dalších 80 minut Jsem ztuhlá a bolavá. Snažím se o naprostou soustředěnost a nedávám si na výběr. Základ je jít včas do polohy. Neuvěřitelně to pomáhá. Najednou končíme stojnou sérii. A pak sérii vleže.
Vnímání času je fakt zvláštní věc. A skoro vždycky to mám podobně. Ale za ten pocit po lekci to teda fakt stojí…
Upřímně, poslední 4 dny jsou mazec. Proč mě sakra všechno bolí?? Myslela bych, že to tělo musí už být naprosto zvyklé.
A není. Hlava nepochybuje ale tělo se brání.
Další můj „rychlý nápad“. 24.12. učím Vánoční lekci. Bojím se doma přiznat ale je to lákavá a pěkná představa strávit kousek svátečního dne s naší Yoga Family.
Asi půjde celá rodina.
Když to shrnu: 30 dní je nic, pohodička, dalších 25, ok, vcelku v klidu. A posledních 5?
„Don’t give up“ !!!
60 dní, 60 lekcí, 90 hodin v sále, litry potu.
Zhubla jsem. O kolik nevím, zásadně se nevážím už spoustu let. Ale přes boky asi 4 cm, takže 4 kg určitě.
Ztrácím tak trochu boty.
Na co se těším? Že si dám něco k jídlu až budu mít chuť a ne až po cvičení, že si oblíknu i něco jiného než rolák a pořád stejný kalhoty, protože nemám ani chuť ani čas hledat a vymýšlet něco jinýho, že nebudu mít jeden den mokrou hlavu a že si jednou taky umeju a upravím vlasy doma a v klidu!!
První lekce s Uršou, poslední také.
Rozhodně je to ale zkušenost, kterou každému doporučuji. Výzva, posílení disciplíny, super pocit, že jsem to zvládla.
Rozhodla jsem se popsat svoji zkušenost proto, že to přesně vystihuje skutečnost, že nikdy není ten správný a vhodný okamžik, kdy to půjde hladce a bez překážek.
Věnováno mojí tchýni Zdeně.
Na Bali vznikly krásné fotky, děkuji Janě Veri, Sato, Valentině, Radce za modelkování a vyzkoušení v zátěži pražícího slunce a slané vody.. V jarní kolekci jsem si pohrála se střihy a jejich variabilitou.. Velmi úspěšné a žádané plavky IVANA, které Ivana Jirešová otestovala v extrémní
Dárek sama sobě? Kdo mě sleduje tak asi ví, že tvořím koláže a maluji.. Tvorbou koláží jsem se doposud zabývala ve svém volném čase a vlastně za odměnu, když bylo všechno hotové. A to je málokdy. Stejně tak výtvarný a kreativní proces v
Znáte tu pohádku? O holce, co byla oblečená-neoblečená? Myslím, že byste mohli znát z dětství.. Právě toto označení dostala Ivanka Jirešová na letošním Survivoru.. Ale popořádku: Ivanka se na přelomu roku chystala k odjezdu do Dominikány a napadlo ji, jestli nevymyslíme nějaké funkční
