RUN SIL RUN II.
Po týdnu běhání jsem si to minule troufla zrekapitulovat, po dalších dvou týdnech pokračuji…
Běhám každý den… Obvykle ráno… Ne vždy se mi úplně chce ale jindy se přímo těším.. Pořád běhám pomalu… Střídám trasy, nebaví mě pořád to samé.. Už mám trochu představu, jak dlouhý je který úsek a jak dlouho mi to bude trvat.. Vybírám tedy podle časových možností kam že zrovna dnes poběžím…
Dobře se mi přitom přemýšlí… Hudbu neposlouchám, chci být tady a teď, vnímat okolní prostředí… Pomalu a jistě se mi ty uběhnuté kilometry hromadí, za 19 dní přes 90 km… Proto to ale nedělám, nepotřebuji si to takto dokazovat, pro mě už teď je to vítězství nad mojí celoživotní nechutí k běhu..
Na Bikram yoze se mě začátečníci často ptají: ” a bude další lekce lehčí?? a půjde mi to líp? ” A já odpovídám, že v něčem to snazší bude ale pokud na sobě budou pořádně pracovat, náročné to bude vždycky.. A o tom to je… Nechat tomu volný průběh a pochopit, že naše cesta k pokroku v čemkoli je vlastně naším cílem… Proto mám radost z jakéhokoli svého malého posunu, ale bráním se velkým očekáváním… Neběhala jsem celý dosavadní život a tak nemůžu chtít zázraky na povel..
Baví mě to, těší mě to, cítím se dobře a to mi úplně stačí…
Eva SIL
