Newsletters

O spalničkách naposledy..

O spalničkách naposledy..

O spalničkách naposledy..

POZOR, příspěvek obsahuje nechutné fotografie!

————————————————————

Toto je a bude můj poslední výkřik o spalničkách..

Omlouvám se za mega hnusné fotky, je to bohužel realita.. Fotku, kde mě nesou do sanitky jsem viděla dnes poprvé a vyděsila jsem se.. Dobrá zpráva je, že už tak naštěstí nevypadám a stav se zlepšuje..

Potřebuju to v sobě uzavřít..
Nebývám vůbec nemocná, obvykle nemám ani rýmu jak je rok dlouhý..
Sportuji, praktikuji Bikram yogu, běhám, otužila jsem se díky tomu a myslela,
že když jsem po 20 letech loni prodělala ošklivou chřipku tak mám zase aspoň na 20 let vybráno..
28.ledna mi začala být zima.. Taková ta vnitřní roztřesenost a večer už z toho byla 38,5 teplota..
Zaskočená, samozřejmě jsem měla vztek, že asi budu muset odložit pracovní věci ale poslušně jsem zalehla,
pila jeden zázvorový čaj za druhým a doufala, že je to viróza na 3 dny..
Rozbolel mě zub.. Z ničeho nic a moc.. Naštěstí mě paní zubařka hned ošetřila a bylo z toho čištění kanálků..
V tu chvíli jsem ještě naštěstí neměla žádné příznaky spalniček v nakažlivé fázi..
Zub přestal bolet,  jenže horečka stoupala, strašně mě bolela hlava a celé tělo a díky tomu nemůžete ani spát..
V tu chvíli už jsem si to tipla na chřipku a obávala se, že je to na delší dobu..
Začala jsem kašlat a teklo mi z nosu..
Dráždivý suchý kašel, nic neodkašlete ale z námahy vás bolí všechny svaly na hrudníku a kašlat je utrpení..
Přidala jsem sirup na kašel a bylo mi čím dál tím hůř..
Dělalo mi velký problém se napít a jíst jsem nemohla vůbec..
Pořád teploty kolem 39.. Vysilující naprosto..
/Loni, když jsem měla horečky, bylo mi řečeno, jak je úžasné že v mém věku :-) dokážu mít takovou horečku, že je to známka výborné imunity../ Pěkně děkuju, ale pořád jsem to brala jako nejlepší obranu organismu v boji s virem..
Čtvrtek: budím se osypaná vyrážkou na čele a hrudníku.. Pořád nevěřím, že mám asi spalničky..
Protože jsem už několik dní vůbec nebyla mezi lidmi a nemohla nikoho nakazit, rozhoduji se zůstat doma a léčit se sama..
Přidala se moc nepříjemná vyrážka v puse, byla jsem rudá a opuchlá a bylo mi hůř a hůř..
Přidal se zánět spojivek a oči bolely a pálily jako čert..
V tu dobu jsem nebyla schopná ani se podívat na maily a to se mi snad nikdy dříve nestalo..
Nemohla jsem se nijak zabavit, televizi jsem nesnesla ani poslouchat, číst se nedalo, spát jsem nemohla,
nejedla jsem a byla už fakt vyčerpaná..
Zvlášť noci vůbec neutíkaly..
O víkendu už přišla myšlenka, jestli nemám odjet do nemocnice, jestli budu schopná svůj stav vyhodnotit správně..
Už se ke mě dostaly informace, že komplikací spalniček může být ošklivý zápal plic nebo zánět mozkových blan..
To nechceš.. A hlava mi třeštila pořád a kašlala jsem v jednom kuse..
Zlom nastal, když jsem v noci šla na záchod a probrala se na zemi v předsíni dezorientovaná..
Nic se mi nestalo, manžel to neví doteď protože jsem mu nechtěla přidělávat starost..
Ale začala jsem se bát co bude dál..
V pondělí už i rodina navrhovala nemocnici.. Rozhodli jsme se tedy zavolat sanitku, sbalila jsem si pár věcí, /třeba jednu bačkoru, protože druhou mi někam odnesla Angela :-)/ a přijela rychlá s houkačkou.. Konec legrace..
I když teď přijde asi nejzábavnější část pro mě.. Manžela se zeptali, co že mi je /to bylo samozřejmě uvedeno při telefonátu/..
Po zjištění, že spalničky, řekli moment, vlezli do sanitky a za chvíli vylezli v bílých kombinézách, kompletně obalení včetně bot, na obličeji dýchací masky.. A jeli jsme s houkačkou a otevřenými okny! na Bulovku..
Ta cesta byla asi to nejlepší z celé mojí nemocniční anabáze, protože to bylo akční a rychlý.. Přivezli mě kolem 15h..
V nemocnici mě posadili na židli, s rouškou na obličeji a já nemohla vůbec dýchat.. Po hodině se nesměle ptám, co bude protože to nemůžu vydržet.. Odpověď, že tu čekají lidi od dopoledne, mě neuspokojila..
Po další hodině už jsem měla pocit, že zkolabuju, ještě že jsem měla sebou vodu, nic mi nenabídli..
Nikdo si nás pár lazarů nevšímal, když přišla sestra, tak už jí říkám, že už to nedám..
Vzala mě do kamrlíku, kde bylo lehátko, zima a já tam strávila další 3h polehávajíc v kabátě..
Zkrátím to, do postele jsem se dostala za 5! hodin, absolutně vyčerpaná a dostala jen studený čaj..
Bolelo mě příšerně v krku a nikoho to nezajímalo.. Dostala jsem paralen a první noc díky vyčerpání prožila takřka v kómatu..
Režim v nemocnici asi takhle: v 5 ráno odběry, pak neustále někdo chodil na etapy uklízet, změřili mi teplotu
a kdybych se nezeptala, tak ani nevím, jak na tom jsem.. Stále Paralen maximálně Novalgin..
Pokud jsem za den viděla lékařku, byly to max 2 minuty.. Když mi  bylo hodně zle a zvonila jsem na sestru, že je mi hůř a že bych byla ráda, aby přišel lékař, odsekla: sestra stačí a šoupla mi Paralen..
Dostala jsem vynadáno, že nemám svoje ručníky a toaletní papír..
Testy se údajně zlepšily, po asi 3 dnech jsem začala v pudu sebezáchovy jíst.. Ano, jídlo tragický ale to bych neřešila..
Co nechápu, že tam mohou návštěvy.. Manžel za mnou každý den chodil a nosil mi jídlo, ovoce, pití, kapky a mast na zánět spojivek protože tu mi 2 dny slibovali, než řekli, že si ji musím opatřit sama..
Za návštěvy jsem byla moc vděčná ale měla jsem strach, aby se nenakazil ještě manžel..
Udělali mi rentgen plic, výsledek dobrý.. Mluvili o propuštění domů..
V pátek odpoledne přišla paní doktorka, kterou jsem viděla poprvé a prohlásila, že určitě budu mít komplikace,
domů že mě nepustí a že mi dá antibiotika.. Nadšená jsem nebyla ale rozhodla jsem se sama sebe intenzivně léčit..
Syn mi obstaral tašku homeopatik a přípravků na podporu imunity, bio džusy a rychlovarnou konvici.. Takže po 5 dnech jsem měla teplý čaj..
Nabitá nadějí, jak to za víkend všechno krásně posunu dopředu jsem usnula..
Ve 2:30 mě vzbudilo světlo a ruch, dali ke mě na pokoj další paní.. V první moment jsem se totálně vyděsila, že chytnu ještě co nemám, hlavu jsem si omotala šálou a psychicky jsem se dostávala na dno..
Paní měla naštěstí také spalničky a bylo jí pěkně zle..
V tu dobu už jsem získala status nepohodlného pacienta, který se ptá a něco mu občas vadí..
Takže sestry chodily obstarávat moji spolupacientku a mě si všimly jen občas..
Abych byla spravedlivá, minimálně 3 lidi z personálu byli příjemní a ochotní..
Paní doktorka, co jsem ji viděla nejčastěji, zdravotní bratr, co tam byl skoro pořád, sestra Slovenka, která dělala odběry a personál kolem jídla a převlíkání postele..
Další to svých chováním ale vyvážili dokonale do mínusu :-(
Nemohla jsem se dočkat pondělních odběrů a teoretické šance dostat se domů..
Syn už byl rozhodnutý mě v pondělí z nemocnice dostat i kdyby na revers..
Pak se čekala velká vizita.. Větší šaškárnu jste nezažili.. Vizity normálně neprobíhaly vůbec a teď, že se paní primářka vrátila z dovolené, tak si dali cíl asi uklidit oddělení a předvést jak je to vše zalité sluncem..
Gruntování, připomínání co všechno si máme uklidit a schovat..
Musela jsem ukrýt antibiotika, prý jsem nesvéprávná!!! a oni by měli problém, že je mám u sebe.. To už mě vytočilo úplně doběla..
Přišla velká vizita, zažertovali, že jsem paní Plzáková a že chci asi domů, u sebe žádné výsledky nebo dokumenty, 20 sekund max..
ALE nejdůležitější bylo, že jsem opravdu domů šla i když asi za další 3hodiny..
PROČ to píšu?
 1) uzavírám to tím v sobě
 2) mělo by se vědět, jak to chodí v nemocnici
 3) myslela jsem, že do nemocnice se jde člověk léčit a ne pouze izolovat za podivných podmínek. To bylo také jediné moje  očekávání: že mi pomohou a ohlídají, kdy se stav vyvíjí do průšvihu
 4) tím si teď ale vůbec nejsem jistá, klidně půl dne mě nikdo neviděl a pokud jsem si zazvonila na sestru, skoro nikdy nepřišla
 5) abyste věděli, že spalničky jsou hrozná věc a případně přehodnotili názor na očkování nebo se nechali otestovat, jestli máte   obranné látky
 6) vzápětí ale musím dodat, že já měla dostatek protilátek a že další dospělí co onemocněli, byli očkovaní
 7) takže z toho vyplývá, že nikdo si nemůže být jistý vůbec ničím
 8) jediná spolehlivá ochrana je,  prodělat je
 9) pozitivní informace je, že u dětí bývá průběh mnohem lehčí, do týdne jsou fit
10) že onemocnět dětskou nemocí v dospělém věku je docela průšvih
11) je to začarovaný kruh: očkovalo se, lidi spalničkama neprocházeli. Očkování z nich vyprchalo a nemají protilátky.
Matkám, co spalničky neprodělaly, se rodí děti s nulovou rezistencí proti viru
12) chtělo by se říci, že asi kdyby se věcem nechal volný průběh, budeme mít dětské nemoci v dětském věku
Vzhledem k vyspělosti civilizace a medicíny by ve státě jako je ČR neměly být důsledky fatální. A rodiče s protilátkami by dál předávali imunitu přirozenou cestou dalším generacím.
13) toto mi z mých zkušeností logicky vyplývá. Přiznávám, že jsem více věřila v účinnost očkování. Zkušenost můj názor změnila.
14) beru si z toho pozitivní závěr: já už spalničky nedostanu, hurá sláva děkuju. Kdo je neměl, tomu je nepřeju dostat
Je sobota, od pondělka jsem doma a každé ráno, když se probudím a zjistím, že jsem doma, jsem šťastná jako blecha
a děkuju za každé nepatrné zlepšení.. Jde to ale hodně pomalu.. Už v tom lítám 3 týdny..
Lekce pokory jako hrom a děkuju za ni, jsem rázem mnohem víc ráda na světě..
Eva SIL
IMG_0829IMG_0971

Související příspěvky

  Znáte tu pohádku? O holce, co byla oblečená-neoblečená? Myslím, že byste mohli znát z dětství.. Právě toto označení dostala Ivanka Jirešová na letošním Survivoru.. Ale popořádku: Ivanka se na přelomu roku chystala k odjezdu do Dominikány a napadlo ji, jestli nevymyslíme nějaké funkční

Sportovní bublina lidí kolem mě ví, že instruktorům nejen jógy ale i trenérům dalších sportů Wear SILUET umožňuje nakupovat za nižší ceny. Ale možná to nevíte právě Vy! Je pro Vás oblečení na cvičení pracovním oblečením? Je to Váš dress code,

Novoroční zamyšlení? Budu se opakovat.. Nemám ráda novoroční předsevzetí – takže si je ani nedávám.. Nic proti nim, mnohým naopak pomohou a poskytnou jim pomyslný bič nad sebou.. To. co potřebuji já je jakési usebrání se, zhodnocení mého minulého roku, bilance

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *