RUN SIL RUN XXIII.
5.10.2018
Měsíc pryč, dovča pryč, nová kolekce se klube na svět..
Letí to, letí..
V Řecku jsem se chystala nabrat kondici.. Nabrala jsem leda tak chuť odpočívat 🙂
Ba ne, každý den jsem běhala ale upřímně: ono to v jednom kuse z kopce a do kopce tak úplně nejde..
Při jednom pokusu běžet z kopce na kozí stezce jsem byla ráda, že jsem se chytla za jakousi rostlinu a nezřítila se ze skály..
Ale zase to byl slušný silový trénink, ty stovky až tisíce schodů denně..
Představa byla natrénovat na půlmaratón.. Realita? Přežila jsem..
Po návratu hup do práce, první výběh na skororovině 🙂 a bum! večer komplet zablokovaná bederka a bolest střílející do nohy i nahoru do zad.. Co s tím? Fyzioterapeut má plno :-(.. Tak čekám na termín a dělá mi problém stát, sedět, ležet.. Zkouším opatrně běžet a to kupodivu jde.. Ale trochu se bojím, abych si to ještě nezhoršila.. Konečně se dočkávám termínu a dozvídám se, že to jsou rozhozené stabilizátory centra těla – proto to nejvíc bolí při statických polohách.. Po terapii jsem zbitá slušně, nemám týden cvičit aby se to zase nerozhodilo.. Takže opatrné výběhy, učení Bikram yogy, procházky.. Lepší se to.. Po týdnu v pohodě i BY zvládám..
Přemluvená abych se zúčastnila běhu na Vodáckém triatlonu.. A tam přichází potvrzení, že nemůžu běhat na čas.. Jsem extra pomalá ale hlavně: přišel flashback jak to probíhalo ve škole při tělocviku a proč jsem vlastně běh nenáviděla spoustu let..
Běžet rychle, pod tlakem, v davu cvoků, co by vraždili pro ztrátu sekundy je pro mě utrpení..
Byl to můj pocitově úplně nejhorší běh za poslední 2 roky.. A asi nejpomalejší.. Nechtějte po mě výkon, chci si běh hýčkat jako zábavu, jako relax, jako terapii pro duši..
Ale stejně mi to vrtá hlavou.. Proto jdu za dva dny poté si dát svůj letošní nejdelší výběh.. Dávám přes 15km, v pohodě, v přírodě, bez ambicí.. ALE je to i tak pro mě moc dlouhý.. Nemám potřebu v tom pokračovat..
Přichází rozhodnutí vykašlat se na půlmaratón.. Proč? Protože si nic nechci dokazovat, nechci zažít frustraci, chci v běhu pokračovat sama pro sebe a komorně.. Dav mi nesvědčí.. Vždycky jsem byla spíš sólo hráč a tady se mi to potvrzuje..
Ještě je čas se rozhodnout ale já už vím.. Chci dělat už jen to, co mě baví.. Změnit názor nepovažuji za selhání.. Nechci si dokazovat něco, co nepotřebuji.. Chci si užít ten luxus, že nemusím..
Eva SIL
