RUN SIL RUN IV.
Život tropí zváštní přesmyčky, takže po spoustě let mi při běhání strčil pod noc atletický ovál… Tartan.. Úžasný povrch pro moje klouby…
Běží se po něm jako po másle.. Běhat pořád dokola by byla nuda, takže obvykle dám tak 2-3 km cestou necestou a pak si jdu dát pár koleček..
Obrovské zadostiučinění to pro mě je, že oproti základní škole, kde jsem neuběhla ani jedno kolečko si jich dám 10 a běžím zase do terénu 🙂 opět to slavné a pravdivé: “never too late…”
Obvykle jsem tam úplně sama… Jednou učil tatínek malého kluka hrát tenis.. Pěkně trpělivě, bylo fajn to vidět..
Dnes ovšem to bylo ještě zajímavější: přišla skupina 35 dětí pod vedením sympaťáka… Rozdělil je do 7 skupin, každá měla kapitána a reprezentovala jednu zemi.. Prostě si udělali svoje olympijské hry v malém :-)… Pochodovali okolo tribuny a když jsem doběhala, právě nastupoval za velkého aplausu český tým..
Respekt a radost, že se dětem někdo věnuje a že nesedí doma na zadku u počítače o prázdninách…
Když běžím, občas na mě někdo křikne ze zahrady slova jako “super!”, “obdiv!” a je to docela prima slyšet…
Ovšem aby nebylo všechno jen tak pozitivní, tak nedávno jsem běžela klidnou ulicí, tam zamračená paní koukala jako puk a blížila se k ní zrovna listonoška, když jsem běžela kolem.. No a paní spustila: “No vidíte to? Ty lidi už nevědí co by roupama dělali, každej běhá nebo co?? Já bych jim dala běh, pěkně bych je zavřela na zahradu ať mi to tam dají do pořádku když maj roupy na takový blbosti!” No, takže jsem si dala pauzu a neodpustila jsem si paní dát přednášku o endorfinech, které nám pomáhají vidět svět pozitivně a dobře se cítit.. A že kdyby nečekala na ulici, na koho vyleje ty svoje jedy, tak by mohla mít všechno hotový 🙂
krásný den!!
Eva SIL
